Po celý měsíc říjen je k vidění v Domově sv. Karla Boromejského unikátní výstava u příležitosti významného výročí založení ženské trestnice v Řepích. Ale abychom se vrátili na začátek:
Svatý Karel Boromejský poskytoval křesťanskou pomoc chudým a potřebným. Zejména v roce 1576 při epidemii moru obětavě pečoval o nemocné. K následování jeho příkladu byl v roce 1652 ve Francii, lotrinském městě Nancy, založen ženský řeholní řád, který přijal název Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.
Do klášterního života v Nancy vstoupily také čtyři dívky z Čech, které se v roce 1837 vrátily spolu s Therezií Helwigovou a další francouzskou sestrou, aby zahájily svoji ošetřovatelskou činnost v Klárově ústavu pro slepé v Praze. V letech 1842 – 1854 budovaly vlastní klášterní dům s nemocnicí a kostelem v Praze pod Petřínem. Boromejky v Praze náležely do působnosti generální představené v Nancy a teprve v roce 1846 se S. M. Therezie Helwigová stala první generální představenou v Čechách. Její nástupkyní v roce 1852 byla S. M. Eufemie Němcová. Měla velkou zásluhu na vybudování klášterního domu v Řepích, který od roku 1860 sloužil k výchově a vzdělávání opuštěných dětí a sirotků. V období svého působení rozšířila tradiční poslání boromejek, zaměřené na zdravotní a sociální péči, o působení ve vězeňství. Ve druhé polovině 19 století procházelo vězeňství rakouské habsburské monarchie, jejíž součástí byly i Čechy, zásadními reformními změnami. Ke spolupráci byly přizvány řádové sestry, aby svými zkušenostmi přispěly k nápravě odsouzených mužů a žen. V roce 1854 po návštěvě trestnice v Neudorfu u Vídně, kterou spravovaly řádové sestry Dobrého pastýře, souhlasila S. M. Eufemie Němcová s převzetím ženské trestnice, donucovací pracovny a vychovatelny pro mladistvé v Praze na Hradčanech. Vedla boromejky též k vykonávání správy mužské trestnice ve Valdicích u Jičína v letech 1857 – 1868 a další mužské trestnice na Mírově v letech 1859 – 1870. Po vystěhování dětí z ústavu v Řepích z důvodu výskytu nakažlivé choroby v roce 1864 pokračovala a ve 20 letech 20 století měla již filiálky po celých Čechách, Moravě i Rakousku. V důsledku politické situace v Československu v letech 1948 – 1989 nemohly boromejky plnit své tradiční poslání a byly odtrženy od života sester v zahraničí. V té době projevila velkou statečnost a schopnost S. M. Vojtěcha Hasmandová, která vydržela věznění z politických důvodů a po zvolení generální představenou tajně přijímala nové sestry a tím zajistila pokračování života Kongregace. V 90 letech 20 století se boromejky postupně navrátily do zdravotnictví, sociální péče a vězeňství.
Od roku 1996 je oddělení výkonu trestu umístěno v severním křídle Domova sv. Karla Boromejského s celkovou ubytovací kapacitou 56 míst. Po ukončení pobytu na nástupním oddělení, které slouží k adaptaci, jsou odsouzené ženy zařazeny převážně k pracovní činnosti uvnitř Domova, kde vykonávají pomocné a úklidové práce, dále v kuchyni, prádelně, denním stacionáři a na zahradě.
Výchovné působení boromejek na odsouzené ženy se uskutečňuje v průběhu pracovní činnosti a při některých mimopracovních aktivitách v rámci pomoci při dobročinných akcích, koncertech, apod. Prospěšná součinnost boromejek s vězeňským personálem je podporována ředitelkou Domova, S. M. Konsolátou Frýdeckou a ředitelem Vazební věznice Praha – Ruzyně, plk. Ivanem Horákem.
(výňatek z textu výstavy)